Zázraky: Raymond Nader - Vypálený otisk ruky sv. Šarbela

Raymond Nader, ředitel libanonské katolické televize Tele-Lumiere byl již od dětství fascinován tajemstvím Boha. Jako student se snažil objevit vědecké vysvětlení aktu stvoření, dával si nejtěžší teologické otázky týkající se tajemství naší spásy v Kristově smrti a zmrtvýchvstání, tajemství eucharistie, Nejsvětější Trojice a jiných otázek. Hledal na ně odpovědi nejen čtením teologických děl, ale i ve vytrvalé každodenní modlitbě a kontemplaci.

Po uzavření manželství a narození dětí mu rodinné povinnosti a povinnosti v práci nedovolovaly věnovat tolik času vnitřnímu životu jako předtím. Nader však dostal originální nápad. Několikrát v roce odcházel do blízkých klášterů na celonoční modlitby. Bral si s sebou Bibli a svíčky. Zaposlouchal se do Božího hlasu a v kontemplaci hledal Krista. Vždy o 22. hodině se rozloučil s manželkou a dětmi a odešel do vybraného kláštera, aby mohl v úplném tichu rozjímat nad texty Písma svatého a celou noc se modlit. Až nad ránem se vracel domů.

9. listopadu 1994 v předvečer svých 33. narozenin se Raymond Nader vydal do Kláštera v Annaya (1350m n.m.), ve kterém svatý Šarbel Machlúf (Charbel Makhlouf) prožil posledních 23 let svého života v naprosté samotě s Bohem a dosáhl tu vrcholu svatosti. Když Raymond hleděl na hvězdné nebe, uvědomil si, že v porovnání s velikostí vesmíru a miliardami hvězd a galaxií je naše země nic neznamenající skořápka - a tím méně on sám. V jeho mysli se vynořily otázky: "Jaká je moje úloha v tomto světě? Skutečně jsem jako rozumná a svobodná bytost pro Boha důležitější něž celý stvořený vesmír?"

Uvědomoval si že pokud může mezi člověkem a Bohem existovat vztah lásky, oba musí mít v tom vztahu velmi důležitou úlohu. V opačném případě by nic nedávalo smysl. Naplněn těmito myšlenkami poklekl, zapálil pět svící, rozložil je ve tvaru kříže a začal číst a meditovat nad podobenstvím o talentech v Evangeliu podle Matouše (25,14-30). Bylo nepříjemně chladno a blížila se půlnoc.

V jednom okamžiku Raymond ucítil závan horkého vzduchu, který o chvíli později zesílil a jeho teplota tak stoupla, že si musel svléknout nejen bundu, ale i svetr a košili. Uvědomil si, že tento tropický vítr je v listopadu něco neobvyklého. S překvapením zároveň zjistil, že vítr ohýbal větve stromů, ale nevysvětlitelným způsobem obcházel svíčky, ty klidně hořely dál.

Na to, co se kolem něj dělo, nenacházel logické vysvětlení. V jednom okamžiku ztratil smyslový kontakt s realitou a ocitl se v jiném rozměru. Svůj nezvyklý zážitek popsal v jednom programu libanonské televize LBC takto:

"Ocitl jsem se v jiném světě, jehož krásu těžko vyjádřit slovy. Byl jsem obklopen tajemným světlem a přítomností úplně nezištné, čisté Lásky, která vše udržuje při životě. Pochopil jsem, že je to jeden Bůh ve třech osobách. Ztratil jsem smyslový kontakt s materiálním světem, ale dostal jsem jiný druh poznání, viděl a slyšel jsem jiným způsobem, plnějším, duchovním. Kontemploval jsem to zázračné světlo, které bylo tak neobyčejně oslnivé, že nejsem slovy schopen tuto zkušenost popsat.

To světlo zároveň odhalovalo i zakrývalo přítomnost neviditelného Boha. Bylo mi jasné, že existuje jen Bůh, který je Láska, a jen on je jediným zdrojem existence. Ono tajemné duchovní světlo bylo tisíckrát silnější než jas slunce, které ve srovnání s ním, bylo jako světlo svíčky. To světlo i navzdory své nesmírné intenzitě bylo příjemné, přinášelo sladkost lásky, radost a pokoj. Na slunce nelze hledět pouhým okem, ale na to božské světlo jsem se mohl dívat neustále, okouzlen jeho fascinující krásou. Bylo průzračné a současně mě obklopovalo a pronikalo, nevycházelo z jednoho bodu, ale ze všech stran. Ohromený a ve vytržení jsem se ptal sám sebe: "Není to sen?", avšak ta Přítomnost mi odpověděla: "Ne, to není sen. Až teprve teď jsi plně při vědomí", odpověď byla jasná a srozumitelná, pronikla ke mně beze slov a bez jakéhokoli zvuku. Ptal jsem se dál: "Kdo jsi? Kde to jsem?", okamžitě jsem dostal odpověď: "Já jsem a jsem všude. To já jsem Láska, kterou zakoušíš." Takže trojjediný Bůh je Láska, kterou nám Bohočlověk Ježíš Kristus zjevil v tajemství své smrti a zmrtvýchvstání a která touží obdarovat každého člověka. Bylo mi jasné, že trojjediný Bůh zná všechny moje myšlenky a miluje mě nezištnou láskou, zahrnuje mne svým nekonečným milosrdenstvím, zvedá mě, když klesám a odpouští mi všechny hříchy. Boží láska mě naplňovala nevýslovným štěstím a klidem. Až v jejím světle jsem poznal celou svou nezralost, hříšnost, egoismus a ujistil jsem se, že jen tehdy mohu dozrávat v lásce, když dovolím Kristu, aby vedl můj každodenní život a pomáhal mi přemáhat moje chyby.

V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že moje zkušenost přítomnosti Boha a tajemného světla začala mizet. Zároveň mnou pronikl strach, že ztratím vědomí i život. Proto jsem se začal modlit: "Pane, prosím tě, neodcházej, vezmi mě s sebou." Tehdy mi Pán – jsem přesvědčený, že to byl Ježíš - řekl, že vždy je a stále bude se mnou. Moje smysly začaly naplno fungovat, začal jsem slyšet a vidět. Měl jsem pocit, jakoby jsem byl znovu uvězněn v těle. Ucítil jsem pronikající chlad a musel jsem se hned obléknout. Uvědomil jsem si, že od momentu, kdy jsem se začal modlit, uběhly čtyři hodiny, svíčky úplně vyhořely, ale mě se zdálo, že to všechno trvalo jen chvíli. Na to, co se stalo, jsem nenacházel žádné logické vysvětlení.

Vstal jsem, vzal Bibli a vydal jsem se k autu. Když jsem procházel kolem sochy svatého Šarbela, která stála na klášterním dvoře, náhle jsem pocítil silnou bolest v levé ruce a horkost v rameni. Až v autě jsem si vyhrnul rukáv, abych zjistil, co se stalo. S úžasem jsem spatřil na pokožce otisk pěti prstů, jako kdyby je tam vypálila čísi horká dlaň. Po chvíli mě to přestalo bolet a cítil jsem na tom místě už jen horko. Nemohl jsem však pochopit, jak se těch pět prstů mohlo otisknout na moje rameno.


Ukázal jsem to manželce, abych se přesvědčil, že to není jen nějaké moje vidění. Nakonec jsem pochopil, že svatý Šarbel mi dal jasné potvrzení pravosti mé noční zkušenosti v klášteře v Annayi z devátého na desátého listopadu 1994, a že to nebyl sen nebo nějaká má představa. Po čase jsem se vydal za bejrútským arcibiskupem Abiegem Naderem a všechno jsem mu vyprávěl. Když mě vyslechl, dal mi pokyn tajemný otisk na rameni ukázat lékařům."


Raymondovu ruku zkoumali lékaři s různých oborů, mezi nimi i slavný Libanonský chirurg dr. Nabil Hokayem, který potvrdil, že otisk pěti prstů na Raymondově rameni má znaky popálenin II. a III. stupně a jeho příčina je neznámá. Lékaři nenašli ani medicínské vysvětlení, proč popálenina po několika minutách přestala bolet, proč na ní nevznikla žádná infekce a proč má popálenina červenou barvu, když popáleniny mají obvykle šedou až černou barvu. Lékaři navíc potvrdily, že rána se nezjizvila jako každá rána na kůži. Tento fakt vylučoval hypotézu úmyslného poškrábání. Na pokožce ramene bylo vidět výrazné vypálení pěti prstů. Raimund Nader je přesvědčen, že to mu svatý Šarbel otiskl svou ruku na rameno, aby ho ujistil, že jeho zkušenost přítomnosti Boha byla tak reálná, jako znamení na jeho rameni. Rána po pěti dnech plně zmizela a nezanechala žádné jizvy.

V červenci 1995 v den liturgické vzpomínky na svatého Šarbela se během procesí v klášteře v Annayi objevil po boku Raymonda starý mnich s kapucí na hlavě. Nader neviděl jeho tvář, ale slyšel vnitřní hlas, který mu odevzdal první poselství svatého Šarbela. Když vnitřní hlas dozněl, řeholník zmizel a Nader pocítil na svém rameni tu samou bolest, jako v památném 9. listopadu 1994. Zjistil, že na tom samém místě jako minule má znovu popáleninu ve tvaru dlaně. Raymond pochopil, že je to znamení od svatého poustevníka. Od té doby Raymond Nader pravidelně dostává od svatého Šarbela zvláštní poselství pro lid. Pokaždé ho provází otisk prstů na Raymondově rameni. Poselství nejprve posoudí církevní představení a následně jsou zveřejněny.

Do minulého roku bylo odevzdáno 22 poselství svatého Šarbela. Vyzývají lid k návratu k Bohu a k budování civilizace lásky skrze modlitbu, vnitřní obrácení k dobru a lásku k bližnímu.

původní text zpracoval
Mieczyslaw Piotrowski Tchr

Převzato z čísla 3/2007 časopisu Milujte sa! Přeloženo ze slovenštiny do češtiny. Obrázky doplněny.

» Trvalý odkaz článku (klik a Ctrl+C):